♣

130 LET

je v historii země jen krátká doba. Za takovou dobu ani strom nevyroste tak, abychom jej mohli nazývat památným. Ale v životě lidí je to doba nesmírně dlouhá a to, co bylo tehdy, nám dnes připadá v mlhách. Dávno odešli ti, kteří věděli, i ti, kteří se jich mohli zeptat, a my se dnes můžeme jen dohadovat nebo hledat souvislosti v zažloutlých knihách. Přesto však vždy znovu a znovu nacházíme svědectví o vůli, zaujetí i nepochopení, hrdinství i zklamáních, o tom, jak si s osudy lidí hraje čas, dějinné epochy i jednotlivci, někdy trochu zlomyslně a někdy pošetile. Kdy lidé opakují chyby, aby se z nich poučili a našli ztracené síly. Ale vždy s přesvědčením, že nasazovat své zdraví, život, úsilí ve prospěch těch, kterým se právě nedostává pomoci, je v člověku jedna z nejušlechtilejších vlastností, která spojuje jednotlivce ve sbor hasičů.

Právě letos, když Městys Svojanov slaví 720 let od svého vzniku, oslavíme i 130 let trvání Sboru dobrovolných Hasičů ve Svojanově. Oslavy pro­běhnou poněkud netradičně, protože s naší historií je spojena i historie unikátní parní stříkačky. Ostatně - každá parní stříkačka je unikát, a my jsme se rozhodli, že kromě našich kolegů z Bysterského okrsku pozveme i bratry hasiče z celé republiky s jejich parními stříkačkami na setkání, spojené s pokusem o rekord v dálkové dopravě vody pomocí jen a pou­ze parních stříkaček. Tak s námi na chvíli zapomeňte na svět moderních technologií, vraťte se do století páry, doby císaře pána, do doby, kdy se ještě spěchalo pomalu ...

 

A ať se Vám u nás líbí.

 

 

 

Radek Svojanovský

velitel sboru

 

 

 

HISTORIE SBORU

Historie sboru hasičského v Městysi Svojanově se začala psát patrně již 3. května 1842, když obec zasáhl požár nebývalých rozměrů, při kterém zahynulo 6 lidí … Mauric Trapp v Památkách archaelogických z roku 1855 píše:

„Dne 3. května 1842 potkalo městečko veliké neštěstí ohněm, kterýž z neopatrnosti v radnici vyšel, kromě radnice 18 domů pohltil, pak i hrad zasá­hl a zkazil. Šest lidí přišlo o život, ani se do sklepa utekli a tam se udusili.

Oheň byl tak prudký, že hořící šindele až do hradu lítaly a napřed obyd­lenou baštu č. 7 zapálily. Do pěti hodin z rána byl celý zámek, fabrika na tužkové zboží a všecka hospodářská stavení v popeli.. Na hašení nebylo pomyšlení, vody se brzy nedostávalo, a bouřlivý vítr burácel okolo hradu. Panstvo, úředníci a služebnictvo zachránili jen svůj život a úřední archiv. Mnoho drahocenných věcí však přišlo ke zkáze, mezi jinými skvělé mons­trance z nejútlejší mistrovské dřevěné řezby, prastará modlící kniha s ob­razy svatých na pergameně, mnoho zlatých a stříbrných nádob a šperků, z čehož se pak slitý kov po kouskách ze spáleniště vydobýval.“

♣

Ale nejen požáry sužovaly obyvatelstvo Svojanova:

„Roku 1846 v den sv. Vavřince byla velká povodeň, tak že lidé na střechách domů svých ochrany hledali a mnoho škody měli.“

♣

Rok po velkém požáru, v roce 1843 pořizuje majitel hradu Josef Kristen vozovou stříkačku, která je pro případ ohně uskladněna na statku na hradě a sloužit měla i obcím v okolí. Roku 1867 tehdejší hospodářský správce Čejka pod dojmem vzniku nových spolků, především tělocvičných a vzdě­lávacích, i pod dojmem vzniku prvních spolků hasičských, podal všem okolním obcím návrh, aby společně se Svojanovem založily společný pro­tipožární sbor. Tehdy však ještě nebyla k jeho vzniku nalezena vůle. 25. května 1876 vchází v platnost „Řád hasičský, potahmo policejní v příčině ohně pro království české daný“, který dal sborům pevný základ a upravo­val jejich poměr k obcím.

A tak na jaře roku 1877 svolává starosta obce Jan Cupal starosty okolních obcí (Starý Svojanov, Předměstí, Hlásnice, Trpín, Rohozná, Hartma­nice) k jednání o založení hasičského sboru. Majitel hradu Emanuel Som­mer nabízí sboru věnovat vozovou stříkačku, v srpnu roku 1877 se schází přípravný výbor, purkmistr obce oznamuje, že do sboru se přihlásilo 50 činných a 20 přispívajících členů (St. Svojanov 10, Předměstí 3, Studenec 3, Dolní Lhota 2, Hlásnice 1, Trpín 1, Hartmanice 1, z Rohozné nikdo), vy­bralo se 97 zlatých na zakoupení plátěných obleků a jiných potřeb.

25. října 1877 sepisuje výbor pod vedením řídícího učitele Hynka Sejkory Stanovy Dobrovolného spolku Hasičského v Městysi Svojanově. Ty byly o dva dny později zastupitelstvem schváleny a 28. října 1877 nabývají platnost a hasičský spolek se tak zařadil po bok staršího spolku sokolského a spolku ostrostřelců.

Spolek má dva sbory, které jsou podřízeny veliteli a místoveliteli.

I. Sbor je složen z lezců a stříkačníků, „jejichž povinností jest hájiti lidských životů, chrániti jmění, krotiti požár, bourati budov hořících neb ved­lejších, vypomáhati vynášeti lidí a nábytek ze stavení hořících aneb požá­rem ohrozených“.

II. Sbor je výpomocný „jehož úlohou jest obstarávati vodu, udržovati po­řádek, hlídati zachráněné věci“.

Každý sbor má svého náčelníka a místonáčelníka a dále se dělí na čety pod vedením četařů a místočetařů.

Prvním velitelem byl Josef Cihlář, cvičitelem sboru byl pan Adolf Martens z Bystrého. Sbor cvičil usilovně a první cvičení se uskutečnilo na dnes zaniklé Baderově textilní továrně. Stříkačka byla uložena na hradě, kde bylo k dispozici koňské přípřeží. První provizorní hasičská kůlna byla mezi čísly 80 a 19.

♣

V roce 1881 nabízí stříkačku hrad k odkoupení, a protože je o ni mezi obcemi velký zájem, dochází k dražbě s vyvolávací cenou 200 zlatých. Za 234 zlatých ji získává Městys Svojanov pro svůj sbor. Ovšem v té době je stříkačka již zastaralá, voda se do ní musela nosit, proto Sbor v roce 1883 nakupuje novou modernější stříkačku se sáním, se všemi náležitostmi, to je s hadicemi, navijákem, vozem pro žebře i se žebři. Přestože to byl nemalý náklad, výdaje se podařilo s pomocí obce brzy uhradit.

Dosavadní skladiště náčiní však již dlouho nevyhovovalo, ovšem obci - tak jako ještě tolikrát v historii - připadalo dostatečné. Na jednání Valné hromady v roce 1895 za účasti starosty obce se tak dozvídáme, že: „Předseda, uvítav srdečnými slovy přítomné, zahajuje schůzi a provolává Jeho Veličenstvu slávu, což shromáždění s nadšením třikráte opakují.“ Nicméně „Výbor usnáší se jednohlasně na tom, požádati slavný obecní výbor, aby o novou kůlnu hasičskou postarati se hleděl. Jestiť stará kůlna velmi nepřístupna a to zvláště za doby zimní, kdy bývá úplně nepřístupna. Zároveň připomíná se, že jest stará kůlna velmi vlhká tak, že nářadí tam rezaví a ztýří, čímž spolek hasičský velmi trpí. Při přívalech vniká voda obyčejně také do kůlny a dlouho táž nevyschne“

V té době si každý člen hasičský oděv pořizoval ze svých prostředků. Proto Antonín Cupal podává návrh „Aby se režný oděv pro mužstvo pořizoval z peněz spolkových“ Ovšem „Výbor uváživ všestranně návrh ten, uznává, že by to bylo snad záslužno, mnohému členu přispěti na oděv, že však jsou mnohé vážnější a nutnější potřeby hasičské, jako opravy nářadí a výzbroje, upouští od návrhu toho a to i z té příčiny, aby se pokladna spolková nevyčerpala a na jiné zachova­la.“ Kdo ví, kolik hasičů by dnes bylo ochotných pořizovat si vlastní oděv ...

 

 

Nicméně, že práce hasičů byla vyčerpávající, „Velitel spolku, p. Josef Cih­lář činí návrh, aby se členům sboru po veřejném cvičení povolilo ze spolkové pokladny nějaká část peněz k malému občerstvení, na němž by i hudebníci podíl bráti mohli.“ „Výbor usnesl se jednohlasně, aby se dal k uvedenému účeli 1 hl piva v ceně 10 zlatých.“

SDH Svojanov v roce 1896

 

V roce 1897 sbor opět žádá obec, aby se vystavěla nová zbrojnice. „Velitel spolku sděluje, že obecní výbor se usnesl na prodání dosavadní hasičské kolny za 200 zl., které by se spolku darovaly zároveň s potřebným množ­stvím dříví, aby si sbor hasičský novou kolnu vystavěl, k čemuž i potřebné místo stavební obec poskytne.“ K návrhu pokladníka p. Františka Tesky: „Sbor hasičský uznává s povděkem dobrosrdečnost obce Svojanovské, avšak žádá, aby obec sama převzala stavbu hasičské kolny do své regie.“

♣

V roce 1899 opouští část členů sbor a zakládá SDH tehdy samostatné obce ve Starém Svojanově. Proto velitel sboru „slovy nehledanými, upřímnými osvětluje čestnost práce hasičské, vybízí ku práci a ku bratrskému semknutí se v tuhé kázni“. Snad i proto má sbor 56 členů.

♣

Od roku 1900, se změnou století, přichází několik změn i v hasičském sboru: mění se stanovy, přiznává se majetek movitý i nemovitý a členský příspěvek se zvyšuje na 20 haléřů ...

Ovšem také „Dne 29. května odevzdali ve skladišti bři. Fr. Beneš, Václ. Satrapa, Vil. Petříček, Em. Čermák, El. Bačovský, Jos. Báča, Jos. Loskot, Frant. Loskot, Jul. Svojanovský, Boh. Kovářík, Jos. Echl, Ant. Peterka, Jos. Satrapa a později i jiní výzbroj spolkovou, vzdávajíce se své činnosti ve spolku. Za příčinu svého vystoupení udali nedostatečnou kůlnu čili skladiště spolkové. Výbor považuje příčinu onu za nejapnou a dospělých mužů nedůstojnou, neboť býti hasičem jen proto, že je pěkná kůlna, jest pošeti­lé a dětinské....Výbor důvody vystoupení oněch členů nepřijímá a usnáší se uspořádati mimořádnou valnou hromadu, na které p. starosta obecní oznámí usnesení obecního výboru v záležitosti stavby nového skladiště. Při tom pan starosta obecní sděluje, že v obecním výboru upravuje se návrh, aby z každého čísla byl někdo hasičem buď činným nebo přispívajícím s po­platkem 2k ročně.“

Na valné hromadě mimo jiné „Členové činí následující přání: Aby byla podniknuta důkladná oprava výzbrojů t.j. „nových“ řemenů, karabin a přilb. Obecní starosta navrhuje, aby všechno nebylo snad nově jednáno, nýbrž jen opraveno to špatné na výzbrojích. Má býti ustanovena komisse, jež by to prohlédla a uznala, co je potřeba. Dává se hlasovati a většina je pro návrh první, aby pro 1. sbor byly nové karabiny, řemeny a přilby. Dále jsou členové úplně spokojeni, když se kůlna dle udání p. starostova opraví“.

♣

Tak se v roce 1902 můžeme dočíst, že „Postaralo se slavné obecní zastupitelstvo o nové skladiště a zároveň ve skladišti cvičiliště. Za tuto oběť kterou nám obec poskytla, nemůžeme jinou odměnu dát nežli slib, že chceme zato zůstati věrnými a činnými v našem povolání, zároveň vydáváme slav. obec. úřadu za toto postarání nejvřelejší dík.“

S příchodem nového století přestávala stačit i starší, jednoproudá ruční stříkačka „tedy se rozpřed rozhovor, že se povolá některý odborník a uzná, že by tato stříkačka mohla se lépe opravit a neb ji ocenit“, aby se přebu­dovala na dvouproudou nebo se zakoupila nová. V této souvislosti je třeba připomenout, že ruční pumpování vody stálo nemalé úsilí a bylo k němu zapotřebí mnoho hasičů - stříkačníků. Ne nadarmo se v tehdejších katalozích uvádí u ručních stříkaček také „spotřeba hasičů“. Alois Pilař podává návrh „by se při cvičení či požáru každému členu zaplatil 1 litr piva a na jiných vydáních se ušetřilo“.

♣

Počátkem roku 1908 „ujednáno, že se stříkačka objedná, a sice sbor, a aby se požádalo obecní představenstvo, aby se za tento vypůjčený obnos zaruči­lo.“ Tak se v Městysi Svojanově ocitá jednocylindrová parní stříkačka ryze české výroby od R. A. Smékala. Již 9. srpna 1908 koná se první veřejné cvi­čení s parní stříkačkou. „Bratři! s potěšením jest mi zaznamenati, jakého rázu nabyl sbor náš tím, čeho ještě mnohem starší sbory hasičské dosud nemají jako sbor náš, jest to stroj parní, který divoce chrlí hroznou spoustu vody beze všechné lopoty a únavy. Podotýkám, vyžaduje dosti velkého ná­kladu, ale když uvážíme kolik členů bez úmory musejí se pevně za násady držeti a s ta se vyměniti při zhoubném požáru, kdežto tito členové můžou chopiti se jiné práce záchranné. Jest to umožnění všech občanů, ale povin­ností naší přece jest vzdáti vřelý dík ctěnému obecnímu představenstvu za spolupřičinění čeho se nám dostalo. Zároveň slibujem, že chceme a bude­me věrně tímto strojem hájiti statky bližních svých občanů před zhoub­ným živlem požárním! Zprávu jednatelskou končím s vroucím přáním, aby sbor hasičský stále vzkvétal a mohutněl, doporučuji členům jeho posluš­nost a kázeň, dobrý mrav a zachování dobré pověsti, k splnění tohoto přání a další činnosti ve sboru volám ze srdce Na zdar!“ hrdě provolává tehdejší jednatel sboru, Antonín Petříček.

Parní stříkačka sloužila Svojanovu i okolním obcím dlouho i v době, kdy horkou páru vystřídala postupně vůně benzínu. Na rozdíl od benzínových motorů však palivo parní stříkačce nemohlo dojít. Dokud mělo u požáru co hořet, bylo také čím topit ...

♣

V roce 1908 vzniká samostatný sbor v Předměstí a opět do něj odchází část členů sboru svojanovského.

♣

V roce 1913 se sbor málem rozchází. Příčinou byla prasklá trubka v parní stříkačce právě ve chvíli, kdy měla hasit hořící stavení: „Pan obecní staros­ta se vyslovil po požáru u Moravce Rud., že ve Svojanově vůbec není hasičského sboru potřeba a při požáru budou účinkující honorováni.“ Proto se velitel vzdává funkce a je svolána valná hromada, aby se vyslovila, jestli se bude volit nový velitel, nebo jestli se sbor rozpustí. Členové nesouhlasí ani s jedním. Je podán návrh, aby se starosta obce předvolal před smírčí soud a odvolal své prohlášení. „Pakliže se nedostaví a vyjádření své neodvolá, sbor se rozejde.“ Vše se patrně nakonec vysvětlilo a sbor je činný dodnes.

♣

Válečnému období je věnována jen jediná strana:

„Dne 26. července 1914 vyhlášena byla válka Rakouska proti Srbsku, z níž v několika dnech vypukla válka světová. Postupně narukovalo 37 členů sbo­ru. Na vojně padli nebo zemřeli Jan Opršál, Kamenohorský Josef a Václav Svoboda, dosud je nezvěstným Báča Antonín.“

„Dne 28. října 1918 padla rakouská vláda a byla vyhlášena českoslo­venská republika, která s jásotem byla uvítána veškerým lidem českoslo­venským a kteréž všichni s důvěrou hledíme vstříc s nadějí na lepší časy; hleďme, by podvratné živly nemohly jí škoditi, chraňme ji vší sílou a plňme svoje povinnosti k vlasti, národu i bližnímu, tak upravme si tu naši vlasť, by nebyla jen „zemským rájem na pohled“, ale rájem skutečným.“

Od té doby se již neprovolává na valných hromadách sláva císaři ani „ve­leslavnému c. k. místodržitelství“.

Napříště budou hasiči slavit narozeniny prezidenta Masaryka a pořádat ohně při výročí upálení Mistra Jana Husa. Hasičské sbory Poličské župy České hasičské jednoty čile spolupracují při cvičeních i při oslavách.

Nová doba si žádá i nové uniformy, ty staré, které vycházejí z rakouských vojenských, jsou nahrazeny novými, čepice doplňuje znak mladé republiky, v roce 1925 se při sboru zřizuje Samaritní stráž, vlastně předchůdce Zá­chranné služby, která má za úkol poskytovat první pomoc spoluobčanům. Hasičský sbor je tak užitečný nejen při živelních pohromách, ošetřuje zra­něné i nemocné, provádí osvětu.

♣

Padesátileté výročí založení sboru v roce 1927 přijedou do Svojanova oslavit hasiči ze širokého okolí. Sbor má v té době 73 členů. Je čas k bilancování i ke gratulaci dosud žijícím zakládajícím členům. „Přátelé! 50 let uplynulo od založení sboru našeho a v těchto 50 letech bylo mnoho starostí a jak jsem již uvedl, i mnohá nedorozumění, ale také i mnohá radost z úspěchu udržela spolek až do dnešního dne. Věnujte se spolku svému s celým srdcem a živte nadšení a zápal, aby se sbor náš stal plat­nou jednotkou velké organisace hasičské.“

SDH Svojanov v roce 1926

 

Jako by rozletu hasičskému narostla ještě křídla poetická, když se v roce 1929 dočítáme, že "na této schůzi projednáno, že se bude hráti divadelní hra ze života hasičského „Na pomoc“. Hra sehrána a návštěva obecenstva byla veliká.“

♣

V roce 1938 je ušito 9 nových „slavnostních krojů, a kdo by se nechtěl líbit? Ať mladý či starý, a br. velitel, v civilu takto krejčí, kouzelnou jeh­lou opravdu zhotovil ze starých krojů kroje nové. Ti, jimž ještě nebylo dopřáno jíti v krojích nových, krčili se vedle nich jako Popelky.“ Ovšem to se již stahují temné mraky. 25. srpna dochází k velké povodni „těžko však bylo účinně pomoci, ježto pro ten případ není sbor vybaven. 14. září opět letí naším městečkem svolávací hlídky a k mobilisaci odjíždí 9 členů sboru.“ „Smutné a šedivé dny zářijové sice nikdy nevymizí z duší a srdcí upřímných a poctivých lidí, ale také nesmí býti znamením skleslosti, všenárodní únavy a pozvolného snad umírání. Proto bratři, nemluvit, ale nezapomínat, nekřičet, ale pracovat!“

♣

V říjnu 1939 „Zemská hasičská jednota oznamuje, že všechny sbory obdrží nová předepsaná razítka. Dále jest nařízeno vyškrtnouti všechny členy nearijského původu. Další nařízení se týká odstranění všech znaků Československé republiky z helem, pásu a odebrání čepic vycházkových veškerému členstvu. Dále je zakázáno užívati všech Ženevských označe­ní, tedy i červeného kříže.“ Bratr jednatel oznamuje, že „došlo schválení nakoupení nové, motorové stříkačky.“

♣

15. října 1940 přestává existovat hasičská župa Poličská a „náš sbor přičleněn k moravské okresní hasičské jednotě č. l v Boskovicích.“  Je vytvořeno 5 obvodů (v našem případě Letovický, a ten je rozdělen na okrsek Svojanovský a Bysterský).

Je rozhodnuto „v zájmu bezpečnosti obce učiniti objednávku nové moto­rové stříkačky u fy Smékal Slatiňany u Chrudimě.“ Nová stříkačka v tomto roce již poprvé zasahovala u požáru v Korýtkách. Po 32 letech je tak parní stříkačka nahrazena motorovým strojem. Hasiči mají ještě v živé pamě­ti „rekvírování“ zvonů a strojů z barevných kovů za první světové války, proto na parní stříkačce zatírají barvou všechny části z bronzu a mosazi. V hasičské zbrojnici i tak dále zůstává ruční stříkačka z roku 1883, kde je stanoven poplatek za zapůjčení na 20,- K. „Mají být provedeny protipožár­ní prohlídky elektrických mlátících zařízení, poučení rolníků o počínání při mlácení. Dále má býti uspořádána přednáška o sběru a zneškodnění zápalných destiček, ev. rozhazovaných nepřátelskými letadly.“

♣

Již 8. července 1945 zahájil Josef Klíma - starosta sboru - schůzi slovy: „Jsem šťasten, že mohu dnešní schůzi zahájit zase v již osvobozené republi­ce, které bude nyní patřiti veškerá naše práce a úsilí.“

Nebyly však zapomenuty některé křivdy z válečných let a počet členů sboru se snížil na 23. Jen obtížně se hledal nový velitel, v lednu 1948 jej předseda MNV málem sám jmenoval ... o rok později si starosta sboru stěžoval, že „není možno přimět členstvo k docházce na cvičení ani na schů­zi.“

♣

V roce 1950 „br. velitel poukazuje na potřebu motorového vozidla ve sbo­ru. Jeví se potřeba nových hadic a lepicích záplat na hadice, uhlí k parničce, jsou potřeba opasky a alespoň 10 párů gumových bot. Br. Hudský Josef bude písemně vyzván k vrácení vypůjčených kalhot.“

♣

A v roce 1951 „se do schůze dostavil předseda O.H.J. br. Holas, za M.N.V. s. předseda Jan Zelycs. Před započetím jednání byla zapěna hymna práce. Soudr. předseda přislíbil, že svolá členstvo sboru a domluví jim a vybídne k náležité činnosti. Schůze však svolaná nebyla a pořádání cvičení se též zastavilo.“

Také proběhla reorganizace a sbor nese nový název - Místní jednota Čsl. svazu hasičstva ve Svojanově. „Samaritní hlídka v té době provedla 35 případů první pomoci, z toho 3 byly těžké.“

„Jednáno bylo o zakoupení starého auta od pana Janovského v Hamrech za 40 000,- Krajský N.V. poskytl tuto částku, avšak bohužel okresní N.V. v Poličce nám ji zabavil. Nezbývá tedy, než aby sbor hasičský v případě potřeby jako dosud dopravoval na místo stříkačku samotěhou.“

♣

V letech 1954-1962 probíhá přestavba zbrojnice. Jsou problémy se stavebním materiálem a nedostává se peněz ze strany MNV. Ale i tak je zbroj­nice přestavěna do dnešní podoby.

Od roku 1954 se název sboru změnil na Místní jednotu požární jednoty a z hasičů se stali požárníci ... „Přestože nemáme svého vlastního doprav­ního prostředku a jeho opatřování jest velmi obtížné, byl náš sbor na místě nehody vždy první a účinně zasáhl.“ Píše v roce 1960 Antonín Svoboda.

Někdy v této době se podařilo hasičům ve Svojanově získat automobil Willys, ale radost z něj netrvala dlouho. Byl převeden do majetku Státního statku Hlásnice.

♣

Od roku 1964 už nese sbor jméno Protipožární jednota ve Svojanově. Konečně je dokončena přestavba zbrojnice. „Dne 17. července nad krajinou horního toku potoku Svojanovky strhla se průtrž mračen, ze všech přilehlých údolíček valily se proudy vod, které se v údolí spojily, takže kol 16. hodiny se přihnal tak náhlý a mocný příval vod, že zalil všechny části Svojanova, blíže potoka se nacházející. Rozbouřil a rozzuřil se tak, že vzedmul svoji hladinu do takové výše, že není pro to pamětníka, aby kdy takovou spoušť viděl. Dva mosty nevydržely tak velkého náporu rozzuřeného živlu a byly jím smeteny. Týž den požárníci s nadlidským úsilím zbudovali provizorní lávku, po níž dalo se bezpečně choditi do odříznutých míst.“

 

Doprava vody na hrad Svojanov 1966

 

♣

V roce 1971 je „stejšn“ vyměněn za modernější Tatru 805, oblíbenou „kačenu“, která vynikala skvělou průchodností naším nelehkým terénem. Mimochodem - ještě při povodních v roce 1997 byla starosvojanovská „kačena“ jediným vozidlem, které dokázalo projet v postižených místech.

♣

V roce 1972 umírá poslední zapisovatel záznamních knih Antonín Svoboda. Od té doby se historie sboru podává buď ústně, nebo jen sporadicky na pár papírech.

♣

Snažil jsem se podat Vám autentickou představu o tom, čím žili dobrovolní hasiči ve Svojanově. Dál už ovšem musím sám.

Po roce 1972 se sbor stává Základní organizací Svazu požární ochrany. Plní úkoly, zavazuje se na počest, mobilizuje rezervy. Ale vždy stále pomáhá spoluobčanům. V roce 1977 oslaví i přes špatné počasí 100 let svého trvání a v roce 1989 získává požární automobil AVIA A 31. Čas od času se rozhoří pod parní stříkačkou (jako zázrakem zachovanou i v dobách, kdy bylo třeba skoncovat se starými pořádky) oheň, zapíská píšťala a hasiči se ocitají o desítky let zpět v časech „stařičkého mocnáře“.

 

S automobilem Praga RN S6

 

♣

Ke kořenům se vrací, a tedy Sborem dobrovolných hasičů se stává, zase až v roce 1990. Z požárníků se konečně opět stali hasiči. Ke své historii se hlásí s hrdostí. V roce 1998 se šijí repliky rakouských uniforem a sbor se účastní celorepublikového sjezdu hasičstva v Litoměřicích, v roce 2002 probíhá kompletní rekonstrukce parní stříkačky, takže vypadá téměř tak, jak když poprvé přijela do Svojanova v roce 1908. Sbor se s ní účastní ukázek v celé republice i v zahraničí.

♣

V roce 1996 je ustavena společná Jednotka požární ochrany Obce Svojanov, která znovu sdružuje po 98 letech aktivní hasiče ze všech tří Sborů dobrovolných hasičů celé obce.

V sedmdesátých letech

 

Ukázka s parní stříkačkou v 80. letech

STAROSTOVÉ SDH SVOJANOV

1877             Cihlář Josef

1889 – 1893 Lidmila Vilém

1894 – 1899 Samek Josef

1900 – 1901 Bauer Felix

1901 – 1906 Cihlář Josef

1907             Peterka Adolf

1908 – 1910 Pilař Alois

1911 – 1932 Kubín Jan

1933 – 1935 Hudský Eman

1936 – 1937 Beneš Ladislav

1938 – 1950 Klíma Josef

1951 – 1956 Beneš Ladislav

1956 – 1997 Kaderka Otto

1998 – 2007 Hudský Petr

 

VELITELÉ SDH SVOJANOV

1877   Cihlář Josef

1889   Lidmila Vilém

1890 – 1898 Cihlář Josef

1899 – 1900 Petříček Jan

1901 – 1909 Kubín Jan  

1910 – 1920 Klíma Josef

1921 – 1932 Satrapa František

1933 – 1938 Klíma Josef

1939 – 1945 Opršál Karel

1946 – 1948 Hromádka František

1949 – 1950 Kolman Antonín

1951 – 1988 Metela Emil 

1988 – 1996 Loskot Slavomír

1996 – 2007 Svojanovský Radek